Zmínka o kostelíku na Bílé Hlíně v souvislosti s průchodem věrozvěstů Cyrila a Metoděje Slušovicemi. Lze se domnívat, že již v 9. století (období Velkomoravské říše) začali pronikat slovanští osadníci i proti proudu Trnávky.
Zakládací listina cisterciáckého kláštera ve Vizovicích ze dne 21. srpna 1261 obsahuje podrobný výčet statků, které k tomuto klášteru náležely, a zahrnuje i Trnavu jakožto vodní tok. I když sídla netvořila jednotnou osadu, bylo území Trnavy s velkou pravděpodobností osídleno.
První písemná zmínka o naší obci v zápisu v zemských deskách olomouckých z roku 1368. Trnava v této době byla zřejmě majetkem nižší šlechty. Po několikerých prodejích náležela Trnava od roku 1397 lukovským pánům, a to až do zániku patrimoniální správy r. 1848.
Období husitských bouří. Z tohoto času pochází zmínky o hradu Janůvka, který stával na území naší obce. Jeho zbytky jsou dodnes patrny na krátkém, ale strmém výběžku nad levým břehem v. n. Slušovice.
Po více než 150 let, mezi lety 1530-1686, náležela slušovická farnost pod farnost Fryštáckou. Reformní hnutí zde bylo tak silné, že kolem roku 1550 byli již všichni farníci – tedy i trnavští – českými bratry a faru spravoval kněz bratrský.
Dne 28. března 1640 byl v Olomouci sťat a následně vpleten do kola zbojník Pavel Píšťalka z Trnavy.
Za účast ve valašské rebelii proti císaři v průběhu Třicetileté války byli z Trnavy potrestáni oběšením: Toman, Jíra Petřík a Jan Vaculů; Vacula Rýhánek, jinak Drha, byl dán na kolo.
V přiznávacím listu se dočítáme o 28 obsazených usedlostech, 4 opuštěných usedlostech (včetně usedlosti fojta) a 1 neobsazené chalupě. Příjmení: Pavelků, Václavík, Vaculů, Vyvlečka aj.
Pečeť obce Trnavy.
Záznamy o dvou panských dvorech. Starý (rozparcelovaný r. 1777) se nacházel v dnešním Dvořisku, Nový se nacházel v místech dnešního č. p. 126 a držela jej německá rodina Gerychova.
Z Tereziánského katastru se dočítáme o 32 usedlostech, 8 domkařích usazených na obecní půdě a 10 domkařích usedlých na panské půdě. Příjmení: Bečica, Dolanský, Gargulák, Matušů, Řezník, Soviák, Škrabaník, Vajďák, Vičík aj.
V Trnavě je zaznamenáno 100 domovních čísel. Příjmení: Hanáček, Juřík, Krajča, Sedlář aj.
První zmínky o mnohých řemeslných mistrech – krejčí, kováři a koláři.
Výstavba školní budovy. Dříve se vyučovalo podomně, r. 1833/4 počalo vyučování nedělní.
V Trnavě žije 1073 obyvatel. Chová se 6 koní, 92 volů, 83 krav, 50 telat, 60 prasat a 266 ovcí.
Mezi lety 1849–1899 se v na postu starosty vystřídalo 12 občanů. Obec náležela do politického i soudního okresu Vizovice. Lidé si mimo tradiční zemědělství přivydělávají výrobou dřevěniny a podomním prodejem. Dochází k rozvoji řemesel a živností. V obci se nacházely hostince na č. p. 95 (Kohn), 97 (v Hořansku), 109 (Palérňa) a 163 (u Lipek). Škola byla postupně rozšířena na trojtřídní.
Trnava čítá 1179 obyvatel ve 195 domech. Ve Slušovicích tehdy žilo 973 obyvatel ve 178 domech.
Dne 23. července 1905 se obecní zastupitelstvo usneslo zřídit sbor dobrovolných hasičů. Roku 1911 byla postavena hasičská zbrojnice.
Dne 1. října 1911 byl dokončen a slavnostně vysvěcen arcibiskupem Dr. Karlem Wisnarem místní kostel Navštívení Panny Marie. Stavba kostela byla zaplacena především díky velkému úsilí dr. Antonína Stojana, jehož obraz se nachází ve vstupu do kostela.
Dne 23. listopadu 1914 ve 13 hodin byl za protirakouský odboj popraven v Ostravě Slavomír Kratochvil, který je považován za první oběť světové války. 21. 11. 1920 prezident Masaryk ve svém projevu přiznal, že až smrt Slavomíra Kratochvila se stala jedním z hlavních důvodů pro jeho definitivní protirakouské rozhodnutí
V 1. světové válce padlo za císaře 34 obyvatel Trnavy. V řadách vojsk proti císaři bojovalo nejméně 10 Trnavjanů.
Trnava i nadále spadá pod politický i soudní okres Vizovice. V nově vzniklé Československé republice žili Trnavjané aktivním spolkovým i duchovním životem. Zvyšoval se počet živností, v obci fungovaly hostince na č. p. 23 (na Rozcestí), 95 (U Vitovských) a 105 (Palérňa). O zaměstnanost i rozvoj obce se významně zasloužila velkopálenice Františka Garguláka.
Za oběť Hitlerova zuření padlo 5 obyvatel Trnavy. Výuka byla v období války omezena. Ke konci války byli po krátký čas v mnohých trnavských domech ubytováni němečtí vojáci. Přítomnost partyzánů znamenala pro mnohé občany hrozbu přímé likvidace ze strany Němců.
V poválečných letech dochází k stěhování mnoha obyvatel Trnavy do vysídleného pohraničí (někteří z nich se po pár letech vrátili). Po r. 1948 dochází k likvidaci politických odpůrců a k násilnému založení JZD v obci. Byla zřízena nová školní budova v budově zlikvidované velkopálenice Františka Garguláka. Trnava náleží pod soudní i politický okres Gottwaldov.
Byla sloučena JZD, myslivci i MNV Trnavy a Podkopné Lhoty. Dokončena byla elektrifikace obce i instalace varhan v kostele. Starostou byl zvolen František Hanáček, který na tomto postu setrval do r. 1990. To znamenalo uklidnění politické situace v obci a období aktivního spolkového života občanů.
Rozdělení MNV Trnavy a Podkopné Lhoty.
Sloučení JZD Trnava pod Kopnou s JZD Slušovice. Tento krok znamenal pro Trnavu počátek období budovatelského rozkvětu – JZD Slušovice významně podpořilo výstavbu samoobsluhy u Lipek (1972), školní tělocvičny (1975), samoobsluhy ve středu obce (1978), budovy MŠ Trnava (1982) a mnohých dalších staveb.
Ničivá povodeň z 26. na 27. června; oprava 4 stržených mostů po povodni a poničené cesty na Luhy.
Trnava spadá pod okresní soud ve Zlíně, správou po r. 2003 do SO ORP Vizovice. Na postu starosty se během 30 let se vystřídali Josef Gajdošík, Marie Bořutová a Ing. Martin Kašpárek. Obyvatelé žijí aktivním spolkovým životem – v r. 2019 působilo v obci 10 spolků.
Vypracován nový znak obce heraldikem M. Pavlů na základě staré pečeti obce.
Na konci června obec zasáhla povodeň. Byla vybudována nová jídelna pro ZŠ Trnava.
Vyhotovení obecního praporu, který byl zároveň posvěcen arcibiskupem Graubnerem; třídenní oslavy započaly již v pátek pouťovou veselicí. Dne 6. 12. proběhla kolaudace plynofikace obce.
Roman Kresta, závodník Rallye, se stal absolutním vítězem ročníku 2006 ankety Sportovec Zlínského kraje a obdržel sošku Zlínská Niké. Od roku 1994 startoval na 21 světových Rallye.
V podkroví MŠ vznikly 4 tzv. malometrážní byty, které slouží jako „startovací“ byty mladým manželům.
Adéla Sýkorová vyhrála bronzovou medaili na letních OH ve střelbě 3x20 ran.
Proběhla 1. etapa budování chodníků a míst pro přecházení.
Dokončení celkové rekonstrukce ZŠ, kdy bylo vybudováno celé třetí patro se třemi učebnami, dvě učebny v suterénu školy i bezbariérový přístup do budovy školy.
Pavel Hanulík